Z vyprávění se obchůzka koná na památku krále Baltazara, jenž přijel na bílém velbloudu do Betléma poklonit se Ježíškovi. Klibna (maska koně) tedy podle lidového výkladu značí velblouda. Během času se tento obyčej vyvinul v rozpustilou zábavu, při které nechybělo žertování, dobrá kořalička, ale ani vinšování k novému roku.

V podvečer začaly přípravy na obchůzku v historické budově staré fary, kde má Kovářovan svou klubovnu. Strojila se klibna, pod kterou se skrývali dva chasníci, další si připravovali masky kozlíků a sedlák s kočím se domlouvali, jak budou klibnu prodávat. Jakmile na vesnici padla tma, vydal se veselý průvod za doprovodu harmonikáře do prvních stavení, aby zde sedlák s kočím zkusili své štěstí při prodeji klibny.

Začalo tradiční vychvalování kobyly slovy: "Tahleta kobyla je dobrá do tahu, je nenáročná na ustájení, není mlsná i hřebíky žere, takovou nikde nekoupíte". Hospodáři se kobyla nezdála a proto nastalo další nabízení a žertování. Hospodář byl však stále neoblomný a tak sedlák s kočím pokračovali: " Tak aspoň na seno či oves sousede přidejte a něco na zahřátí by neškodilo". Chasa potom obdržela dobrou kořaličku a štamprlata putovala i ke kozlíkům, kteří kolem skotačili, trkali hospodáře a dělali neplechu.

Kořalka nesměla minout ani kobylu, ale její zadní i přední nohy zpod slaměného hřbetu volaly: "Já nemůžu, jsem tu autem, já taky nemůžu, jsem tu taky autem". Co ale s nalitou kořalkou ? Pak tedy nezbylo než podělit se s ostatními a vypít to, co nožky klibny nemohly.

Sedlák s kočím pokračovali v rozmluvě: "Děláte chybu sousede, nekoupíte, koupí jinej, tak mi jdem o dům dál". Před odchodem ze stavení nechybělo vinšování k novému roku a celý průvod odcházel zvesela k dalšímu hospodáři. U jednotlivých chalup se za velkého veselí prodávání klibny opakovalo a v závěru celý průvod navštívil také starostu, ale ani on kobylu nekoupil.

Celý průvod se nakonec jako tradičně odebral do hospody, kde pan hostinský kobylu koupil a dle zvyku porazil. Všichni účastníci obchůzky pak usedli k družné zábavě ke stolu a odpočívali po náročném večeru.