SKŘÍPÁCKÁ MUZIKA NA JIHLAVSKU

K Jihlavsku krom jiného patřila bezesporu i svérázná skřípácká muzika.
Tato muzika nemá v žádných jiných oblastech obdoby, a to hned z několika důvodů.

Pro přednes hudby, jejíž příznačností je takzvaná "hra zplna". Jde zde převážně o lineární (souběžné) vedení a stejnou rytmickou fakturu všech hlasů, které je velmi blízké předklasické nástrojové hudbě (polyfonní styl).

K jejím zvláštnostem patří hra tušů, selských a svatebních pochodů s důsledným střídáním hry se zpěvem. Zvuk nástrojů je velmi drsný a pronikavý. Podporují to právě tyto nástroje, které jsou neuměle vyrobené a jejich hřebenovitá kobylka. Dále k tomu přispívá i takzvaný "skřípácký bas" a styl hry na něj.

Skřipky vyráběli většinou šikovnější koláři nebo truhláři. Spodní deska, luby, krk s kolíčkovou hlavicí - vše je vyrobeno z jednoho kusu dřeva. (Většinou z javoru.)

Vydlabaná dutina je překryta "vrchní ozvučnou deskou" ze smrku. Deska má obdélníkové otvory. Uvnitř je podepřena hranatou "duší".

Zubatá (hřebenová) kobylka vytváří bzučivý charakter jejich zvuku.

Hmatník a struník jsou vyrobeny z barevně kontrastního dřeva - hrušky, švestky nebo ořechu. (Červené zbarvení.) Pro usnadnění hry na tyto poměrně těžké nástroje jsou skřipky opatřeny řemínkem, který si hráč zvláštním způsobem provléká za levý loket.

Zvláštností skřípáckého basu je takzvaná hra "na sklo" a způsob zkracování strun při hře. Struníkem prochází šroub, jehož špičatý hrot naráží při hře na "sklíčko" (kovová destička, která je nalepená na vrchní ozvučné desce nástroje), čímž vzniká pronikavý drnčivý zvuk. Hráč si tento zvuk seřizuje jemným šroubováním (říká tomu: "dávám tomu elektriku"). Čím víc bas drnčí, tím lépe. Bas má hráč položený na kolenou. Zkracování strun provádí "štípáním" mezi prsty levé ruky nad hmatníkem. Hru smyčcem provádí tak, jako by chtěl struny přeříznout.


Trochu historie skřípáckých muzik.
Ještě na začátku 19. století hrávalo na Jihlavsku nejméně dvacet skřipkařských muzik, které se těšily veliké oblibě jak českého, tak německého obyvatelstva. Pro český původ této hudby svědčí její obliba a její rozšíření i to, že Havrdova skřípácká muzika byla velmi oblíbena a žádána i daleko za hranicemi jihlavského ostrůvku.

Byla žádána hlavně pro ryze český hudební repertoár i vyspělost a čistotu hry. Svědčilo o tom i to, že byli beranovští velmi často zváni ke hraní i do německých vsí. Příchodem dechovek a jiných druhů hudeb a současně i úmrtími jednotlivých skřípáků postupně tyto muziky zanikaly.

V padesátých letech obnovil tuto muziku ve Velkém Beranově M. Brtník a zapojil ji do činnosti vznikajícího souboru Vysočan.

V muzice hrávali ještě bývalí skřipkaři Josef Havrda, Josef Prokš, František Koch, Míla Brtník tuto hudbu primášoval. Mělo to ohromnou výhodu v tom, že se mu podařilo podchytit správný styl hry, ale i to, že s pomocí pana Havrdy zapsal veškerý
repertoár, který si ještě pan Havrda pamatoval.

Skřípáci tak nejen, že znovu hráli, ale docílili během svého působení i celou řadu mimořádných úspěchů: Krajská přehlídka lidových muzik v Břeclavi, Cena mezinárodní poroty festivalu v Polsku, Ocenění v Mnichově a Strážnici, natáčeli s rozhlasem Praha, Brno, Bratislava, hráli v celé řadě pořadů Čs. televize atd. - Supraphon vydal skřípáky pro Ústav lidové kultury ve Strážnici jako 13. desku se záznamem folkloru.

V současné době je muzika samozřejmě již omlazena. Hraje v tomto obsazení: Míla Brtník - prim (malý husle), Jan Pech - terc (malý husle), František Krédl (velký husle), Jan Brtník - bas (jedná se o vnuka Míly Brtníka):
- tradice tedy pokračuje.

Míla Brtník

DALŠÍ INFORMACE: http://www.fos.cz